Pokud ve světě broušení a řezání přirovnáme celý brusný kotouč nebo brusný nástroj k armádě, pak jsou abrazivní částice „vojáci“ nabíjející se vpředu. Jejich tvrdost, houževnatost a tepelná stabilita přímo určují úspěch či neúspěch této „bitvy o odstraňování materiálu“. Tváří v tvář běžně dostupným základním „bojovníkům“ na trhu-diamant, kubický nitrid boru (CBN) a korund (jako je hnědý korund a bílý korund)-mnoho inženýrů přemýšlí: který z nich by měl být nasazen?
Nejprve musíme rozpoznat odlišné charakteristiky těchto tří „hlavních pilířů“. Diamant, král tvrdosti přírody, je považován za „eso“ pro řezání ne-kovových tvrdých a křehkých materiálů (jako je kámen, keramika a sklo) a ne-železných kovů (jako je měď, hliník a jejich slitiny). Jeho řezná hrana je extrémně ostrá a dosahuje hladkého obrobeného povrchu. Jeho slabina však spočívá v chemické reakci se železem za vysokých teplot, díky čemuž je náchylný k opotřebení při obrábění ocelových materiálů. Kubický nitrid boru (CBN) je činidlo "zvláštní síly" pro kalenou ocel a jiné železné kovy. Jeho tvrdost je na druhém místě za diamantem, ale má extrémně vysokou tepelnou stabilitu a chemickou inertnost, kterou diamant postrádá. Zachovává si svou ostrost i při vysokých teplotách broušení, takže je ideální volbou pro obrábění tvrdých a houževnatých materiálů, jako je zápustková ocel a rychlo{8}}ocel. Rodina korundu (včetně hnědého korundu a bílého korundu) je nejrozšířenější „konvenční silou“. Jsou ekonomické, mají dobrou houževnatost a jsou vhodné pro obecné broušení většiny kovů, jako je uhlíková ocel, legovaná ocel a temperovaná litina, což z nich činí spolehlivý základ při operacích odstraňování kovů.
Klíč k výběru spočívá v pochopení jejich příslušných charakteristik. Nejde jen o to, „čím tvrdší, tím lépe“, ale o přesný kompromis-mezi zpracovávaným materiálem, požadavky na proces a ekonomikou. Vaše rozhodovací-logika může sledovat tuto cestu: Nejprve se podívejte na konkurenci-ujasněte si, jaký materiál chcete zpracovat? Pro slinutý karbid a keramiku je diamant jedinou volbou; pro kalenou ocel s tvrdostí HRC50 nebo vyšší jsou výhody CBN nenahraditelné; pro běžnou ocel je obvykle dostatečná-nákladová řada korundu. Druhým krokem je definování úkolu-sledujete efektivní hrubé broušení, přesné tvarování nebo hladký povrch? První vyžaduje abraziva s větší houževnatostí (jako je hnědý korund), zatímco druhý vyžaduje jemnější zrna a samoostřící vlastnosti (jako je bílý korund nebo mikrokrystalický korund). Třetím krokem je výpočet celkových nákladů{11}}zvážení počátečních pořizovacích nákladů ve spojení s životností brusného kotouče a efektivitou zpracování. Někdy-dražší CBN nebo diamantové kotouče díky své ultra{14}}dlouhé životnosti a minimálním prostojům při orovnávání ve skutečnosti nabízejí nižší celkové náklady na dávkové zpracování.
Zkrátka neexistuje „nejlepší“ brusivo, pouze „nejvhodnější“ brusivo. Zvládnutí vlastností těchto „tří mušketýrů“ (CBN, diamant a korund) je jako mít přesnou bitevní mapu, která vám umožní přesně rozmístit své zdroje, když čelíte složitým zpracovatelským materiálům, a dosáhnout tak optimálního řešení pro efektivitu, kvalitu a náklady.






